Introit

Z žalmu 142: 4  Jsem na duchu skleslý, ale ty znáš moji stezku! Na cestě, jíž kráčím, osidlo mi nastražili.

8  Vyveď mě ze žaláře, abych vzdával chválu tvému jménu. Obstoupí mě spravedliví, ty se mě zastaneš.

První čtení

Mt 10,1-19

Druhé čtení

Mt 10 ⁶ jděte raději ke ztraceným ovcím z lidu izraelského.

¹⁶ Hle, já vás posílám jako ovce mezi vlky; buďte tedy obezřetní jako hadi a bezelstní jako holubice.

Kázání

Tato dnešní pasáž je jedna z mnohých, která ukazuje, že uvěřit v Krista vlastně znamená udělat si život složitější. Aby víra měla smysl, aby docházela naplnění, je vyslán na cestu. V tom je NZ jednoznačný. J dokonce požaduje na člověku celý život. Přinést jako oběť vše, co je mé.

Zaslechne-li člověk JK, jakoby se znovu narodil. Vstane a jde. A učí se. Jde, aby následoval, jde, aby svědčil o Kristu, jde, aby také, bude-li to nutné, pro Krista trpěl. Nic z toho není pohodlné, nic z toho není jednodušší, než život bez víry.

Život bez víry se v Bibli popisuje, jako bloudění. Člověk bloudí, když nemá kam jít, když jeho život nemá žádné zakotvení.

Učedník Kristův nebloudí. Je na tom lépe, než ten, kdo bloudí.

J poučuje učedníky, co mají dělat, jak svědčit o své víře. Mají uzdravovat, probouzet k životu, očišťovat. Napodobovat jej samotného.

Dokonce to vypadá, že jsou sami vydáni na pospas vlkům. Stejně jako je J vydán tomuto světu. Nejprve se zdá, že učedníci jsou v roli pastýřů ztracených ovcí. Pak ale z dalšího výroku vyplývá, že sami učedníci jsou v roli slabých ovcí. Pastýř zůstává jeden.

J ukazuje na tomto příkladě, v jaké je situaci člověk, který chce svědčit o víře v tomto světě. Nemá nic, jen svou bezbrannost, jen svou víru.

A taky podle toho s ním může být zacházeno. Jako s Ježíšem.

Věřící člověk je tedy z hlediska tohoto světa, na tom hůře, než nevěřící. Nemůže si „vesele“ bloudit se stádem, jíst, pít, co hrdlo ráčí, jen tak si užívat ... a občas se stát třeba vlkem. To zmatené, zatoulané stádo, nemusí být jen ovce. Z J slov vyplývá, že zatoulané ovce, ke kterým jsou učedníci posláni, se mohou stát kdykoli vlky.

Zmatené, zatoulané stádo přece také křičelo: „ukřižuj!“

A byli J-ovi učedníci, kteří jej v hodině nejtěžší opustili. Člověk nikde nemá zaručeno, pojištěno, že už nikdy nebude vlkem. Záleží na jeho volbě.

Postavení věřícího člověka není tedy ve světě jednou pro vždy zajištěno. Navíc, J-ovi učedníci mají přísně zapovězeno soudit druhé, takže toto podobenství asi nechce říci, že učedníci jsou jednou pro vždy ti hodní a nevěřící jsou zlé draví vlci.

Kdyby tomu tak bylo, J by své učedníky vůbec nenabádal k vycházení mezi tyto vlky. Učedníci musí ale počítat s tím, že se setkají s velkým odporem. Od počátku byly skupiny, které Kristovce nenáviděly a chtěly je vymazat z povrchu země. Mt popisuje konkrétní dobu pronásledování. Vydávání soudům, bičování.

Věřící nesmí propadnout pýše a myslet si, že je proti vlkům imunní. Kdyby byli proti zvlkovatění nějak magicky pojištěni, nezazněl by totiž J příkaz: buďte tedy obezřetní jako hadi a bezelstní jako holubice.

Učedníci jsou tedy vysláni s úkolem pastýřů, ale vybavením ovcí. Jde o to: nejen udržet svou víru v tomto světě, ale také o ní svědčit, nenechat si ji pro sebe.

Jsme posláni jako ovce mezi vlky. Učedníci – tedy ne jeden učedník, ale církev. Církev křesťanů má svědčit ve světě jako ovce mezi vlky. Pověření církve a každého z nás je tedy být ovcí, nestát se vlkem. Být ovcí, která ví, že má svého pastýře, JK.

Jako ovce máme jednat tak prozíravě, abychom zůstali bezúhonní. Bezelstní vůči svodům tohoto světa, prozíraví vůči jeho nástrahám.

Jak si představit tuto bezúhonnost a bezelstnost dnes?

Určitě to neznamená, že si řeknu: lže kolem mě hodně lidí, tak budu lhát taky. Vždyť z toho něco mají. Tato bezelstnost a prozíravost není přetvářka a prolhanost. Být bezelstný znamená prostě udržet si víru i proti všemu tvrzení, že to smysl nemá, protože vítězí právě ta prolhanost. Být prozíravý znamená používat rozum, abychom odhalili, kde právě začíná ta prolhanost. Prozíraví, abychom si víru udrželi. Abychom se nestali vlky.

Naše víra se může osvědčit jedině, když ji budeme žít s upřímností, a téměř prostomyslností.

Myslím na prosazování ve světě právě těch hodnot, které nikdy nebyly příliš v módě: Dávat je víc, než brát. Kristovské dělení chleba, nelpění na majetku, stávat se bližním druhému, zasazovat se o spravedlnost, hledat BK. Tedy učit se milovat. Jinými slovy nezapomínat na Pána Boha. Duchovní otcové starověku trefně vystihli, že člověk na rovině nejhlubší vede zápas se sebou samým.

Sv. Theodoros Velký Asketa řekl:

Existují tři základní vášně, skrze které všechny zbývající povstávají: láska k smyslovému potěšení, láska k majetku a láska ke chvále. Hned za nimi je následuje pět dalších zlých duchů, z nichž povstává velká spousta vášní a všemožného zla. Ten, kdo tedy poráží tyto tři vůdce a vládce, zároveň poráží i těch pět dalších, a tak vítězí nad všemi vášněmi.

Sv. Thalassios z Libye rekl:

Naprostá bezvášnivost činí naše myšlenkové obrazy prostými vášně: dokonalé duchovní poznání nás přenáší do přítomnosti toho, který je naprosto nepoznatelný.

Být bezelstnou holubicí, být ovcí, která má svého pastýře, nestát se vlkem, to nás přenáší do přítomnosti Krista a Pána Boha.

Jako ovce mezi vlky vstupujeme do přítomnosti Kristovy. A spolu s ním můžeme provokovat svět a pomáhat BK, aby rostlo.

To může být naše holubičí provokace tomuto vlčímu světu

Amen.